Tancující medvěd

Vyrazili jsme dnes do místního obchodu nakoupit čerstvé pečivo a pár zbývajících drobností na následující dny. Pavlíčka ohromil velký lední medvěd, který zpíval a tancoval. K pobavení okolojdoucích se Pavlíček na chvíli k tancování přidal.

Zhášedlo

Zhorecká babička myslí na Pavlíčka i na dálku a když uviděla v obchodě toto zhášedlo, hned si vzpomněla, že by se to Pavlíčkovi mohlo líbit, tak mu ho koupila a poslala. Pavlíček má od té chvíle rozsvícené svíčky ještě raději.

První sníh

Do rána přišla první letošní sněhová nadílka. Pavlíček za oknem na sníh zvědavě koukal a těšil se, až vyrazíme ven. On vlastně chůzi na sněhu nikdy nezažil, protože loňskou zimu ještě kompletně projezdil v kočárku. Jenže sotva udělal ve sněhu první dva kroky a zjistil, že se mu sníh lepí na botičky, zvítězil v něm jeho silný smysl pro čistotu. Pořád volal “be” “be” a nehnul se z místa. Po několika pokusech ho rozchodit, ho maminka radši posadila do kočárku, oklepala mu sníh z botiček a mohlo se jet. Takhle byl Pavlíček spokojený. Bodejť by se mu líbilo něco, co mu špiní jeho botičky.

Náušničky

V souvislosti se včerejším jubileem jsme byli pozvaní k paní doktorce na půlroční prohlídku a poté na ortopedii na kontrolu kyčlí. Prohlídka se tentokrát obešla bez očkování, zato jsme Anežku nechali ozdobit náušničkami, aby jí to u stromečku slušelo. Anežka spustila řev, jakmile ji maminka v ordinaci položila – na očkování ještě zdaleka nezapomněla. Řev trval i po dobu nastřelování náušnic. Zde nebyla důvodem bolest, ale fakt, že si ji paní doktorka dovolila posadit na klín, aby sestřička mohla provést zákrok. Na ortopedii byla Anežka v klidu, protože ví, že tam jí žádná bolest nehrozí. Jen se jí nelíbil studený gel, takže radši spustila preventivní křik, aby si paní doktorka náhodou nedovolila víc. Nález je setrvalý: postavení kyčlí dobré, jádra nevyvinuta. Další kontrola za tři měsíce.

Mrkvové menu

Dnes je Anežce přesně šest měsíců, tudíž je čas začít papat i něco jiného než jen mlíčko. Mamince se do toho teda moc nechce, ale na Anežce je vidět, že je na příkrmy připravená. Zkusili jsme teda pár lžiček mrkve. Tento pokus se u Anežky setkal s velice kladným ohlasem. Papání lžičkou jí přišlo legrační, pořád se u toho hihňala a celkově na ní bylo vidět, že je spokojená a mrkvička jí chutná. Snad jí ta chuť vydrží.

Asistence v kuchyni

Pavlíček má velký zájem pomáhat mamince s vařením, ale většinou to není možné, protože těch činností, kde by se mohl uplatnit, moc není. Jednou asistoval při přípravě žemlovky a tam se teda uplatnil hodně – pojídal kolečka rohlíků. Zato vylupování arašídů, to ho nadchlo tak, že u toho vydržel asi hodinu.

Útoky na dudlík

Jakmile jsou naše dětičky takhle pěkně vedle sebe, Anežka okamžitě začne útočit na Pavlíčkův dudlík, pokud ho má v puse. Během chviličky mu ho z pusy vyškrábne a on je štěstím bez sebe, že posloužil ségře jako živá hračka. Anežka prostě může všechno.

Procvičování číslic

Pavlíčka baví procvičování číslic s tátou. Vezmou si mazací tabulku, tatínek vždycky napíše 3-4 číslice a Pavlíček ukazuje, kde je pětka, osmička, dvojka atd. Nutno říct, že tátu takové hraní baví taky, někdy se po příchodu z práce nestihne ani převléknout.

Holka, nebo kluk?

Anežka zdědila dost oblečení po Pavlíčkovi, samozřejmě v typické chlapecké barvě – modré. Má modrá očka, tak jí i modrá barvička sluší. A aby si ji někdo náhodou nespletl s klukem, má na sobě i nějaký růžový hadřík.

Montessori

Maminka se rozvzpomněla na svá studentská léta a pedagogiku paní Montessori. Právě přichází čas využít teoretické poznatky v praxi. Jedním z principů této pedagogiky je využití předmětů denní potřeby k tomu, aby si dítě jednak pohrálo, zabavilo se, ale získalo také nějakou praktickou dovednost, rozvíjelo své schopnosti. Začali jsme procvičováním jemné motoriky, to Pavlíčka docela baví. Dostal misku se sušeným hrachem a prázdnou PET flašku, do které měl dávat jedno zrnko po druhém. Chytnout kulaté zrnko mezi dva prstíky a strčit ho do úzkého hrdla flašky, to není jen tak, i když se to nezdá.

Od ucha k uchu

Poslední dobou jsou všechny Anežčiny fotky na jedno brdo – řehní se na nich. Je to náš malý smíšek, spokojený kojenec. Sice se nám trochu ztížilo denní spaní, ale jinak je Anežka většinu dne navýsost spokojená. Válí na dece půlsudy, směje se na Pavlíčka a pozoruje maminku. Takže je vlastně všechno v pořádku.

Motorkář

Pavlíčka konečně začala trochu bavit typická zábava dětí jeho věku – jízda na plastové motorce. Motorka je zaparkovaná v chodbě, takže si ji občas vytáhne a projede se s ní po kuchyni.

Tři na dece

Pavlíček musí být všude tam, kde je Anežka. A když je tam i táta a k tomu se leží na zemi, tak u toho prostě nesmí chybět.

Křupky místo zeleniny

Anežka si krátí čas zbývající do zavedení příkrmů tím, že si občas smí požužlat kukuřičnou křupku. Manipulace s touto pochutinou jí jde čím dál lépe. Anýsku, vydrž ještě 9 dní, pak dostaneš mrkvičku.

Čtení

Pavlíček jde z získávání schopností a dovedností zcela mimo ustálené pořadí. Mluvit neumí, barvy vůbec nezná, ale rozpozná číslice 0-9 a některá písmena. S písmeny začal tak, že se domáhal čtení názvu své nejoblíbenější knížky “O koťátku”. Ukazoval na jednotlivá písmenka a maminka musela číst “o”, “k”, “o”, “ť”, “á”, “t”, “k”, “u”. Pár dní na to byl Pavlíček přistižen, jak si tato písmenka ukazuje a přeříkává sám. Pak jsme mu zkusili na tabulku napsat jeho jméno a stejným způsobem ho naučit další písmenka. To taky uměl skoro hned. V této chvíli zná tedy písmena obsažená ve slovech “o koťátku” a “Pavlíček” a ještě některá další. Sled písmen v těchto slovech zná i zpaměti. Ne všechna písmena ale umí dobře vyslovit, takže místo “l” čte “j” a místo “ť” a “č” se ozve spíš jen takové škytnutí. Je to normální, že se dřív naučí celou abecedu než rozeznat červenou barvu od modré?

S Gábinkou

Přijela k nám dnes návštěva – teta, se kterou se maminka zná už víc než rok, ale doteď jen virtuálně. Dnes tedy poprvé došlo na osobní setkání. Teta přijela i s malou Gábinkou. Ta je o týden starší než Anežka a o dvě kila těžší. Velikostní rozdíl se nedal přehlédnout. Po kom je Anežka takový prcek?

Schodeček

Pavlíček si nosí schodeček všude tam, kde chce víc vidět. Postaví schodek na zem a stoupne si na něj. Na fotce je jedna z mála výjimek, kdy mu schodeček slouží na sezení.

Usínáček

Anežce jsme pořídili muchlinku na usínání. Zatím se tato hračka líbí víc Pavlíčkovi, ale ten má k Anežčiným hračkám respekt. Ví přesně, které hračky patří Anežce, takže jí je nosí na hraní, ale nedělá si na ně žádné vlastnické právo.

Po ránu v posteli

Pavlíček s Anežkou vstávají skoro ve stejnou dobu – mezi sedmou a osmou hodinou ranní. Když se totiž vzbudí jeden, probudí svým výskáním druhého. V tom, kdo koho budí, se až neuvěřitelně poctivě střídají. Táta už je většinou vzhůru, takže si maminka dá na chvíli oba bobánky do postele na jeho místo. A oběma se to hrozně moc líbí.

Polévka je grunt

Pavlíček má moc rád polévky – jak od maminky, tak od obou babiček. Miluje vývary s nudličkami a taky kousky zeleniny, hlavně mrkve. Poslední dobou si oblíbil přidávat do všech polévek chléb, který si tam sám drobí. Jeho obědy vypadají tak, že sní polévku, ale hlavnímu chodu většinou moc nedá.

První obrat

Anežka se dnes poprvé sama přetočila ze zádíček na bříško. Bylo to v kuchyni na zemi na dece. Když ji pak maminka svlékla na večerní koupání, Anežka se přetáčela jak o život. Ono to je bez plínky prostě mnohem lepší a jednodušší.

Mikulášská nadílka

Tatínek s Pavlíček spolu občas vyrazí na páteční mši pro děti. Když se dnes vrátili, oba nadšeně vyprávěli, jak tam přišel Mikuláš se dvěma anděly a rozdávali dětem dárečky. Protože návštěvu Mikuláše nečekali, tak s sebou nezvali ani foťák. Máme tedy vyfoceno až následné rozbalování balíčku doma, kdy si Pavlíček nestihl ani bundu sundat.

Buzení Pavlíčka

Anežčinou oblíbenou zábavou je buzení Pavlíčka po odpoledním spánku. Když se Pavlíček začne z ložnice ozývat a Anežka je zrovna vzhůru, vezme ji maminka s sebou a jdou spolu pro Pavlíčka. Anežka se na Pavlíčka žulí od ucha k uchu a juká na něj. A Pavlíčka napadlo, ať mu dá maminka Anežku na chvilku do postýlky, dokonce jí půjčil i svého pejska. No byla to senzace pro oba dva.

Doma je doma

Anežka neznámé prostředí a neznámé tváře snáší o něco hůř než Pavlíček v jejím věku. Po příjezdu do Zhorce se párkrát rozbrečí, když uvidí méně známou tvář, ale během dne se to pak postupně lepší. Když jsme tentokrát přijeli domů a Anežka poznala, že je doma, spustila oslavný výskot. Úplně na ní bylo vidět, jak je šťastná, že je ve známém prostředí. Doma je prostě doma.

Čertík od Mikuláše

Pavlíček dostal ve Zhorci mikulášskou nadílku – mluvícího čertíka. A tento čert za nás vyřešil problém, s kterým si nikdo z nás nevěděl rady. To bylo tak: Když byl Pavlíček malé miminko a přijeli jsme do Zhorce, usínal bez problémů sám v pokoji v postýlce, stejně jako byl zvyklý doma. Postupně se to trochu horšilo, takže při usínání vyžadoval maminku nebo tatínka. A po návratu z nemocnice letos v březnu se to pokazilo úplně – do postýlky nechtěl za nic na světě, spal pouze vedle táty v posteli, maminka se raději odstěhovala do vedlejšího pokoje. Takže zatímco doma si opět zvyknul vzorně usínat sám v postýlce, ve Zhorci spustil neutišitelný řev na celé kolo. Udělali jsme tedy pokus, dali jsme mu čertíka do postýlky, aby mu tam nebylo smutno. A výsledek: Pavlíček po položení do postýlky vůbec neprotestoval, dlouho bylo za dveřmi slyšet čertovo kecání, až nakonec nebylo slyšet vůbec nic. Pavlíček takto krásně sám usnul odpoledne i večer. Čert samozřejmě zůstal ve Zhorci, aby jakožto nepostradatelný usínací společník Pavlíčkovi nezevšedněl, a doufáme, že svou funkci bude plnit i nadále.

Anežka s prababičkou

Konečně jsme udělali první fotku Anežky s radostínskou prababičkou. Když jsme ve Zhorci, tak prababička tam přijede také, aby si pravnoučátek trochu užila.