Jednoročák

Když se to narodilo, bylo to takové malé bílé nic… Karel Čapek tak sice popisuje Dášeňku, ale klidně by se to dalo aplikovat i na Pavlíčka. Jenom ležel, spal, občas zakňoural, napil se a zase spal. Dnes je to neposeda, který nenechá nic na pokoji, umí se krásně smát, ale i rozčílit, když není po jeho, a celkově s ním není žádná nuda. A k tomu všemu stačil jeden jediný rok. Aby Pavlíček ten svůj první rok pěkně oslavil, “upekla” mu maminka dort. Před estetickým dojmem dala přednost praktičnosti – aby to bylo rychlé a mohl si na něm pochutnat i oslavenec. Z nostalgie jsme vytáhli i upomínkovou kartičku z porodnice, kde má Pavlíček obtisknutou nožku hned po porodu. Jo, jo, fakt nám trochu povyrostl:-).