Dlouhou dobu uměl Pavlíček jen “paci, paci” – ale uměl to pořádně a ručičkama tleskal jak o život. Pak se během pár dní naučil další ukazovačky. Dnes umí ukázáním odpovědět na otázku, jak je velký a jak se má. Občas na rozloučenou i zamává. A taky moc dobře zvládá “indiána” – dá si ruku na pusu a haleká na celý barák. Slovní zásoba je stále omezena na “bá-ba”a “tá-ta”. “Dě-da” zapomněl ještě dřív, než se to stihnul naučit, a nějaká “máááá-ma” ho vůbec nezajímá. I když jednou se mu “má-ma” podařila. Místo toho se naučil “nenenene” – je to pro něj asi praktičtější slovíčko.
Žádné komentáře:
Okomentovat