Pavlíček je ve vzpřímeném postoji stále jistější. Dokonce už mu stačí držet se pouze jednou rukou. Je pro něj mnohem jednodušší si stoupnout a pak se přidržováním ve stoji udržet, než se dostat zpět na kolínka. Takže když se stání nabaží, začne nespokojeným mrčením dávat najevo, že ho má někdo co nejdřív vzít a dát na kolínka. Sám se nikdy nepustí, na to je moc opatrný. Čím déle čeká na pomoc, tím víc roste jeho nespokojenost. Když se pomoci dočká a ocitne se zpět na zemi, netrvá to ani minutu a už se zase škrábe nahoru. A tak je to celý den. Dnes ho asi omrzelo věčné žadonění o pomoc, tak začal zkoumat, jestli je schopný se do kleku dostat sám. A celkem to šlo, aspoň pro začátek. Jednou rukou se držel nahoře a druhou se snažil dosáhnout na zem, aby se mohl opřít. Maminka byla stále připravena k bleskovému zásahu, pokud by byl potřeba, takže nemohla pořídit dokumentační materiál.
Žádné komentáře:
Okomentovat