Po dvou měsících zas Pavlíček viděl svou sestřenici Barunku. Batolili se spolu po zemi, brali si hračky (naštěstí bez křiku), dělali si “malá”, střídali se na houpačce, v jídelní židličce i v postýlce). Od posledního setkání se jejich proporce trochu vyrovnaly – Barunka přibrala, Pavlíček nepřibral a vytáhl se. Pavlíček také na Barunce okukoval, co ho čeká: chození s chodítkem a botičky. Ty se mu obzvlášť líbily, sám ještě žádné nemá.
Barunko, tady při zemi je to hodně zajímavé.I pana fotografa to zajímá..
OdpovědětVymazat