Aby maminka nemusela Pavlíčka tahat v náručí na různá vyšetření po celé nemocnici, vyptala si u sestřiček erární kočárek. Pavlíček se do něj zamiloval na první pohled, resp. na první povožení, a kočárek nám zůstal po celou dobu na pokoji. Byl sice trochu předpotopní, ale co na tom, hlavně že byl velký (Pavlíček se do něj vešel pěkně natažený i s botami) a krásně houpal. Pavlíček v něm pak strávil většinu času – přes den v něm jen tak seděl a nechal se houpat nebo si zdřímnul, a když ho v noci trápila nějaká bolístka, velice rád se v něm nechal uspat. A jízda v kočárku po nemocniční chodbě – to byla vůbec nejlepší lahůdka. Vypadá to, že až se narodí Anežka, Pavlíček ji z hlubokého kočárku vyšoupne a bude se v něm chtít vozit sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat