Po deseti dnech nás v pondělí konečně pustili z nemocnice domů. Tatínek byl v práci, tak pro nás přijel dědeček a odvezl nás do Pavlovic, kde jsme zůstali až do úterý. Pavlíček se celý zbytek dne na všechny jen uculoval, jako by nemohl věřit tomu, že je z nemocnice pryč. Štěstí z něj doslova kapalo. Podle jeho výrazu se zdálo, že to byl nejšťastnější den v jeho dosavadním životě. Byli jsme tak vedle z jeho radosti, že jsme ani neudělali žádnou fotku, tak přikládáme jednu starší pozapomenutou.
Žádné komentáře:
Okomentovat