Pavlíček si v nemocnici hodně rychle zvyknul na to, že spí hned vedle maminky. Zatímco doma je mezi jeho postýlkou a maminčinou postelí ulička na projití, tady si maminka přitáhla postýlku úplně k sobě. Vždy před usnutím bavilo Pavlíčka ukazovat ručičkama prostrčenýma přes šprušle, kde má máma oči, uši, nos, pusu, zuby… až z toho nakonec usnul. I přes nemocniční ruch a papírové zdi mezi pokoji, odkud se na střídačku ozýval pláč jiných dětí, spal (kromě prvních neklidných nocí) relativně dobře, i když méně než doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat