Končí březen a s ním i Pavlíčkova docházka do hudební školičky Yamaha. Dál už chodit nebudeme, protože se za pár týdnů (opět) stěhujeme, tentokrát snad definitivně. Od října, kdy jsme do Yamahy začali chodit, prošel Pavlíček určitým vývojem – přes počáteční nadšení a následnou bojácnost se dopracoval k jakési neutralitě. Poslední dobou už neplakal, ale ani si to neužíval. Když měly děti volnou chvilku na hraní, nikam se nehrnul, bavilo ho jen pozorovat ostatní děti, jak si hrají. Až když jsme se dnes chystali k odchodu, měl pilno se procházet po učebně a pořádně si ji prohlédnout. Maminka ho musela odtáhnout skoro násilím.
Žádné komentáře:
Okomentovat